Něco málo slov

Fotografie… od dětství to pro mě bylo magické slovo. Nejdřív jsem si – jako většina lidí – jen prohlížel obrázky a příliš mně nezajímalo, jak vlastně vznikají. Přelom nastal někdy kolem dvanáctého roku věku, kdy mi padla do rukou jedna starší fotografie… stojím na ní jako pětiletý na prachatickém náměstí, vedle mě sloup veřejného osvětlení s nějak podivně porušenou spodní částí, jakoby rozpáranou… no, nebudu to dlouze rozvádět, na ten sloup jsem se šel podívat a výsledkem byla úvaha, že je-li sloup v pořádku, muselo se něco stát s fotkou.

Začal jsem se zajímat o to, jakým procesem vlastně fotka vzniká, chodil do fotokroužku (tehdy ještě u Domu pionýrů a mládeže) a začal dělat první vlastní černobílé fotografické pokusy. Neměl jsem vlastní foťák, posloužila tátova Etareta. A měl jsem  štěstí, protože jsem zakrátko padl na dva lidi, kteří mně o fotografování naučili prakticky všechno, co dnes vím: Václava Vachtu, vedoucího již zmíněného fotokroužku, a Honzu Kubíčka, tátu mého nejlepšího kamaráda.

Můj první vlastní foťák byla Praktica L, ještě dodnes ji doma mám, ale spíš jako relikvii. Po ní následovala Praktica PLC 3 se dvěma objektivy, a pak nebylo dlouho nic. A tak jsem fotil a fotil, a dařilo se i nedařilo.

Potom přišlo období videa a svět pohyblivých obrázků mně zcela dostal. Nemohl jsem se nabažit transfokace a toho, že na jednu kazetu se mohlo natočit nepočítaně hodin záznamu… určitě řada z vás ví, o čem mluvím. Ale nějak podvědomě jsem cítil, že to není ono.

To se projevilo před několika lety, kdy jsem měl hroznou chuť vzít zase do ruky foťák a nechat obraz „zmrznout“ v tom nej nej nejlepším možném okamžiku (vsadím se, že o tom sní všichni fotografové, co kdy zmáčkli spoušť). A zjistil jsem, že ani stará dobrá enderácká Praktica nestačí. Zkrátka a dobře dosloužila. Po delším váhání jsem se rozhodl pro Minoltu, konkrétné typ 505 si super, se kterou jsem fotil několik let, později jsem k ní přidal ještě zoom Soligor 100 - 300mm.

I mně krátce nato pohltil nástup digitální fotografie. Začátky s touto technikou patří Olympusu mju 600D, po čase ho vystřídal Samsung S850, který nějakou dobu sloužil jako "rodinný" stroj. V současnosti fotografuji strojem PENTAX K5 II střídavě se několika objektivy - Sigma 10-20mm, Sigma 30mm, Pentak 50mm.

Od roku 2007 jsem členem SČF a od roku 2008 také patřím do prachatického fotoklubu F2,8.